Bakajda
Máme za sebou zase jednu opravdu velmi výživnou brigádu na Bakajdě. O víkendu 25.-27.8. jsme se věnovali další etapě "rekonstrukce" našeho vleku. V plánu bylo převezení lana a motoru z Olšiny, jeho rozmotání a umístění na kladky sloupů, ukotvení spodní stanice a nasazení motoru. Nakonec jsme měli obrovské štěstí, že se nás sešel celkem hojný počet a že nám počasí přes nepříznivou předpověď přálo. Postup prací byl mnohem komplikovanější a náročnější, než jsme si byli předem ochotni připustit. Na ukotvení spodní stanice pracovalo celou sobotu až do setmění pět lidí, v podstatě profesorský sbor aplikované mechaniky a fyziky, jehož mistrovským dílem je zavěšení 300 kg motoru bez použití nakladače na spodní stanici zafixovanou tak, že by ji nevyvrátil ani Pepa Suchej v nejlepších letech! Dalších 10 lidí pracovalo nepřetržitě více než osm (!) hodin na rozmotání lana (viz tři časosběrné fotky z 11:00, 17:00 a 19:00 hod. pod textem), které po převozu z Krušných hor opravdu nebylo v dobré kondici. Bohužel nezbylo jiné řešení, než lano rozříznout a následně ho více než 400 metrů rozmotat smyčku po smyčce. Několik na sobě nezávislých měření na chytrých hodinkách nám ukázalo, že jsme každý při této činnosti za Bakajdou nachodili sem a tam s lanem téměř 20 kilometrů. S padající tmou se nám ještě podařilo lano provizorně pověsit na kladky. Vše bylo konzultováno s p. Udatným, který se za námi zastavil a který nám na podzim lano zaplete... Z jiného soudku je pak příběh o sudu plném piva, na který jsme celý víkend jenom koukali, aniž bychom ho načali. To si necháme na samostatné vyprávění o dlouhých zimních večerech...
