Dům německého majitele sloužil do roku 1945 nejen jako zemědělská usedlost, ale i jako ubytovna pro zaměstnance místní textilky. V roce 1949 ji do užívání od ČSTV dostal nově vzniknuvší lyžařský oddíl v Bakově nad Jizerou.
Z lyžařského oddílu se časem stal oddíl turistický. Pod vedením Františka Bechyněho, Františka Matějce, Vlasty Topinkové, Klaudie Škodové, Boženy Khánové a dalších byl zaměřen hlavně na pěší a výletovou turistiku. Chata v Harrachově byla využívána jen málo a v zimě obyvatelná pouze pro otrlé horaly. Do chaty sněžilo netěsností oken i stěn, střecha byla v dezolátním stavu. Podle vyjádření hygienika a požárníků mělo dojít k zákazu užívání chaty. Vedení oddílu zřídilo novou plechovou střechu, ale k dalším opravám chyběli dostatečně zapálení členové.
Teprve v druhé polovině šedesátých let se dala dohromady parta nových mladých členů turistického oddílu (tehdy již pod hlavičkou TJ Lokomotiva), kteří chtěli chatu v Harrachově využívat více a začali tedy s opravami. Parta kolem Franty Krištofa, Oldy Nevyhoštěného, Lodyhy Rakušana, Míly Sychrovské a dalších, začala s opravou podezdívek, oken, dveří, komínu, podlah a stropů v místnostech v prvním patře, WC a venkovské studánky. Chata se stala na několik dalších let opět obyvatelnou.
V polovině sedmdesátých let, kdy se po generační výměně vedení oddílu ujali Břetislav Černý, Jarda Kučera, Dědek Jabor, Břetislav Zvěřina a jiní, se začala plánovat zásadní přestavba chaty.
Když pak v únoru 1976 důsledkem vadné elektroinstalace vyhořela chata LIAZu Rýnovice, byl to popud k zavedení nové elektroinstalace, včetně kabelové přípojky 380V, i na naší chatě. Zároveň s tím se udělala nová podlaha v kuchyni.
V lednu 1978 chata přesto málem vyhořela. Příčinou byl zazděný trám v komíně v kuchyni. Jen příznivou shodou okolností a včasným zásahem Miňdi Kučery, Pepy Suchého, Petra Macury a Hardyho se tehdy požáru podařilo zabránit.
Toto vše donutilo členy oddílu k okamžité a kompletní přestavbě chaty. Aby se dalo v zimě na chatu jezdit, byly práce rozpracovány do několika etap s vědomím, že desítky brigádnických hodin jednotlivých členů se změní ve stovky.
Začalo se v květnu 1979:
To vše se podařilo vybudovat do konce listopadu při úctyhodných 5877 hodinách odpracovaných členy oddílu. K tomu se ještě zhotovil a zprovoznil lyžařský vlek VL200 na přilehlé vlastní stráni.
Další etapou v příštím roce byla:
Následující rok se pokračovalo obložením celé chaty dřevem, obložením obou nových štítů eternitem a zhotovením úložiště pro popel a nepalný odpad. Chata se tak svépomocí během několika let postavila prakticky nová a členové oddílu se tak mohli i přes léto věnovat znovu sportovnímu vyžití, nejenom brigádám na chatě v Harrachově.
Po politických a společenských změnách v roce 1989 se TJ Lokomotiva (sdružující dosud několik odborů, např. fotbal, atletiku atd.) postupně rozštěpila na samostatné oddíly. Také odbor turistiky se osamostatnil a právně se oddělil od ČSTV. Majetek jím spravovaný přešel do užívání nového oddílu, aniž by s ním ČSTV mohl disponovat. Jako suverénní právní subjekt však oddíl i nadále zůstával jeho členem. Ve formě občanského sdružení a pod novým názvem Lokomotiva Bakov nad Jizerou fungoval dále a věnoval se především lyžařské, pěší, horské, vodácké a cyklo turistice.
Koncem devadesátých let dochází k další generační obměně ve vedení oddílu. V čele s Petrem Šulcem, Matějem Trejtnarem, Vláďou Frenclem a dalšími je chata postupně udržována a rekonstruována tak, aby odpovídala požadavkům dnešní doby, ovšem s důrazem na zachování tradičních prvků horské chaty.
V roce 2017 dochází k legislativou vynucené formální změně občanského sdružení na spolek a tím i ke změně názvu oddílu na Spolek Bakajda.
