Loučeň
Loučeň (st. garda) - Bakajda (st. garda) 2:3
I v druhém letošním fotbalovém klání se nám podařilo zvítězit. V oslabené sestavě dostala příležitost spousta hráčů, kteří se jinak pohybují spíše na hranici základní sestavy a nutno podotknout, že se nabídnuté příležitosti chopili více než důstojně. Soupeřem nám tentokrát byla stará garda Loučeně. Borci sestavu lepili ještě složitěji než my a sešlo se jich ve finále sotva na složení týmu. Půjčili jsme jim proto dva mlaďasy - Jonáše a jeho kamaráda Borka. I tak jsme se potkali s fotbalově vyspělým soupeřem, který dokázal držet míč a úspěšně kombinovat. A k tomu velmi efektivně využívat nemnoha šancí, které si vytvořil. První gól jsme inkasovali po nedůsledném bránění, kdy jsme soupeři před vápnem poskytli příliš času na přípravu střely, která se následně stočila naprosto přesně a dokonale do vzdálenějšího horního rohu naší brány. Na tu by náš gólman nedosáhl, ani kdyby stál u tyče. Druhý gól jsme pak dostali z dorážky po volném přímém kopu. Náš tým mezitím pálil šance na druhé straně - krásnou Tamášovu střelu bravůrně zlikvidoval domácí gólman, Honzík pak v dobré šanci napálil břevno soupeřovy branky. Nejvíce jsme bojovali sami se sebou, s lehkými a zbytečnými ztrátami v rozehrávce a nepřesným řešením koncovky. To vše bylo v příkrém rozporu s předzápasovým sebevědomím některých hráčů, které se vymklo jakékoliv kontrole, a to až do té míry, kdy Vojta prohlásil, že dnes dá gól pravačkou.
Druhá půle naštěstí nabídla jiný bakajďácký tým a jiný scénář, než jakého jsme byli svědky v první části zápasu. Soupeř postupně vinou zranění přišel o další dva hráče a výrazně ubral v pohybu. Druhý poločas se tak odehrával převážně na půli loučenských a s balonem na našich kopačkách. Libor o přestávce našim fanynkám slíbil obrat do 15 minut, bylo tedy na čem pracovat, tím spíš že jsme se vůbec neshodli na tom, jak to chceme v druhé půli hrát. Záhy jsme však dostali možnost zahrávat rohový kop, který Vojta rozehrál prudkým nákopem na gólmana soupeře, ten míč vyboxoval, stejný náš hráč ho následně vrátil do boxu, kde jej Tamáš zkušeně tečoval do sítě. Snížení nám vlilo energii do žil, před pokutovým územím soupeře jsme doslova vířili, vyrovnání viselo ve vzduchu. Jednu z povedených kombinací zakončoval DJ přihrávkou na střed na velké vápno, odkud ho z prvního doteku Vojta střelou o tyč napálil do soupeřovy branky. Pravou nohou. V tu chvíli bylo jasné, že v dějinách fotbalu se už vlastně může stát cokoliv, že to budeme poslouchat ještě několik let a že nějaká otočka vývoje zápasu proti samotnému druhému gólu už žádnou senzací nebude. A otočky jsme se dočkali. Po dalším tlaku v pokutovém území soupeře si na křížnou přihrávku nalítl Martin jak před třiceti lety a s jistotou, kterou jsme zvyklí vídat u největších es světového fotbalu, přidal vítěznou trefu. To vše již v 17. minutě druhé půle.
I zbytek zápasu nabídl zajímavé situace. Neúspěšné brejky soupeře, faul Kuby Černého na soupeře v tutové šanci, za který by v soutěžním zápase musela následovat červená karta, anebo také jiskření mezi našimi mlaďasy – Matějem Kyselou a Jóňou Trejtnarem – toho času v roli soupeřů, kde to po jednom vzájemném souboji chvilku vypadalo na pozápasové vyřizování účtů rovnou pěstí do držky. Vše se nakonec podařilo urovnat a zápas v klidu dohrát. Žížu jsme měli na konci stejnou jako soupeř, kterému děkujeme za parádní sobotní sportovní dopoledne. Vítězství jsme oslavili klobásou a pizzou a také návštěvou loučeňské pouti, kde nám duo bratří Frenclových po roce opět předvedlo svoje výjimečné řidičské kvality. Páteční i sobotní večírek na zahradě u Frenclových byly tentokrát kvantitativně chudší, je možné, že stárneme, anebo už jenom prostě nejsme tak mladí. Že bychom najednou preferovali sport před chlastem, to se mi nějak nezdá, a tak nezbývá, než společně s klasikem hledat a ptát se Donde está zapatería?, a také si přiznat, že příští ročník bude z hlediska potvrzení společenské smysluplnosti našeho fotbalového týmu zlomový. O sportovní smysluplnosti po šesti letech bez porážky nemůže pochybovat snad nikdo. Velké díky Martinovi, Vláďovi a Lucce za poskytnutí zázemí a fantastickou péči, Martinovi pak ještě za jeho manažerské aktivity a sjednání skvělého zápasu.
